Oka červená, Red Oca - Oxalis tuberosa, sadební hlízka 2 ks

Balení obsahuje 2 sadební hlízky.

 

Při nákupu pouze těchto hlízek (případně i dalších, u kterých je to uvedeno) je možné zvolit poštovné za "semena". Při kombinaci s velkými hlízami je nutné zvolit poštovné za "Rostliny"!

Více detailů


49 Kč vč. DPH

Dostupnost: Skladem

23 zboží na skladě

 

Šťavel hlíznatý, oka - Oxalis tuberosa, Oca

 

Sadební hlízku můžeme vysadit do země nejdříve v dubnu. Do té doby můžeme s hlízou naložit několika způsoby; nejlepší je hlízku nechat ve vlhkém chladném sklepě (okolo 5 - 12°C), pokud je sklep velmi vlhký, není potřeba speciálního zacházení a hlíza vydrží do jara. Pokud je sklep relativně suchý, je vhodné hlízku zapíchnout do písku nebo perlitu, ale třeba i kokosového vlákna nebo rašeliny a médium udržovat mírně vlhké. Na jaře hlízku zasadíme buď přímo do země, nebo počátkem dubna do květináče do skleníku, kde si můžeme rostlinu napěstovat a přirychlit. Hlízu je možné také dobře přezimovat do jara v teplejší lednici (minimum 5°C). 

 

POPIS

Oka je úžasná hlízovitá nenáročná zelenina, která se pěstuje především ve vyšších polohách jižní Ameriky a na Novém Zélandu. Jako zajímavost lze uvést, že již od dob Inků se celou dobu stále pěstuje na severním okraji jezera Titicaca. V Evropě se pěstuje zejména v Anglii a dalších západních zemích již 150 let.

Rostlina vytváří trsy stonků s velkým množstvím trojčetných listů, typických pro šťavely. Má polehavé lodyhy, dorůstající asi 30 - 60 cm délky. Lodyhy pozdě na podzim odumřou a rostlina se do dalšího roku přechová ve formě podzemních hlíz, které mají krásně lesklý povrch a barvu od červené, růžové, oranžové a žluté až po bílou, černou nebo i vícebarevnou. Velikost hlíz je zpravidla mezi 5 a 10 cm. Rostlina je mrazuvzdorná jen asi do -6 až -10°C, čili u nás není bezpečně mrazuvzdorná.

 

PĚSTOVÁNÍ

Nejzásadnější informace u oky je, že je to krátkodenní rostlina. To znamená, že vytváří hlízky až poté, kdy je den už poněkud krátký, zpravidla tedy od září. 

V březnu a dubnu si předpěstováváme sazenice z hlízek, a podobně jako rajčata nebo papriky je "rychlíme" doma za oknem, pokud máme skleník, kde už nemrzne, tak tam. V květnu bychom měli mít pěkné sazenice, které můžeme vysadit do volné půdy, která je předem organicky vyhnojená a lehká, kyprá. Pokud bydlíme v chladné oblasti, kde přicházejí první mrazíky velmi brzy, nebo chceme mít jistotu alespoň nějakého výnosu, můžeme velmi dobře pěstovat rostlinu v dostatečně velké nádobě s kvalitní zeminou. 

 

Při pěstování ve volné půdě vysazujeme rostliny ve sponu 30x30 cm. Dbáme na odplevelení záhonů a dostatečně zavlažujeme. Pokud jsou sucha a ohromná vedra, můžeme rostliny jakýmkoli způsobem trochu zastínit, např. tenkou bílou netkanou textílií. Rostliny totiž nemají rády teploty nad 32°C a nad cca 35°C již trpí. 

Při pěstování ve skleníku či foliovníku ve volné půdě nebo nádobě opět dbáme na to, aby se skleník nepřehříval, i když v přízemní vrstvě to problém nebývá.

Pěstujeme-li rostliny v nádobě, můžeme je pěstovat jak venku, tak ve skleníku. Optimální je, nechat je od května do konce září venku a poté přenést do skleníku, foliovníku apod. Nutné to však není, nehrozí-li zrovna mrazíky.

 

SKLIZEŇ A VYUŽITÍ

Jak už bylo řečeno, rostlina je krátkodenní a je tedy nutné sklízet po narostení hlízek, které se teprve začínají vyvíjet od září. Vyvíjejí se ale rychle a tak již na konci října je sklizeň možná, hlízky nicméně budou ještě malé. Zcela ideální ale je, pokud rostlinu necháme až do konce listopadu, či dokonce do počátku prosince. Rostliny jsou nízké a tak se dají i ve volné půdě před prvními brzkými mrazíky, které by zbytečně zkrátily vegetační dobu rostliny, dobře chránit. V nádobě nebo ve skleníku se proti mrazíkům samozřejmě chráni ještě mnohem lépe. Čím déle udržíme nadzemní část na živu, tím větší bude sklizeň. Od konce listopadu již i v domovině běžně rostlině umrzá nadzemní část, stejně tak už pravděpodobně bude nadzemní část umrzlá v našich podmínkách, což vůbec nevadí. I po omrznutí necháme rostlinu ještě v zemi alespoň 2 týdny. Pouze, pokud by hlásili silné mrazy pod -7°C a několik nocí po sobě - že by hrozilo promrznutí půdy - v tom případě hlízky vykopeme a provedeme sklizeň. Takovéto teploty však bývají až od konce listopadu a v tu dobu už by hlízky měly být dostatečně veliké.

 

Zcela čerstvé hlízky vyjmuté z hlíny jsou kyselé a obsahují šťavelany, nesmí se jich za čerstva mnoho sníst. Už po několika denním "zavadnutí" při pokojové teplotě se většina kyselosti vytrácí a po několika týdenním sušení jsou hlízy dokonce sladké. Hlízy však můžeme jíst i brzy po sklizni, ale měli bychom je uvařit. Kuchyňské využití mají obrovské, kromě vaření se i pečou a smaží i na sladko jako batáty, velice oblíbené jsou saláty s okou a také polévky.

Jedlé jsou i listy a celé mladé výhonky, které se v menším množství na oživení přidávají do salátů a nebo se celé upravují jako šťovík.

 

Ve vlhkém písku při teplotách těsně nad nulou vydrží hlízy dlouhé měsíce a nejspíše i roky.