Eucalyptus pauciflora var. debeuzevillei

 


E. pauciflora existuje 6 podruhů druhu pauciflora (subsp. pauciflora, acerina, debeuzevillei, hedraira, parvifructa, niphophila). Několik z nich patří k těm vůbec nejodolnějšm na světě. Tato varieta je považována další velmi odolnou, některé pubikace hovoří dokonce, že se jedná o ten vůbec nejodolněší varietu. Podle našeho mínění, aspoň podle našich rostlin, ji řadíme až na druhé místo po niphophile. Opět záleží na zdroji osiva, matečnice, které pochází z vysokých hor, budou mít mnohem kvalitnější genetický materiál. Pohází z Alpskýh hor ve východní ustrálii, jeho rozšíření je velmi rozsáhle, hory ale i nízké přímořské oblasti.

Také i debezevillei patří k relativně pomaleji rostoucím Eucalyptusům, celý druh pauciflora pomalu roste, než většina jiných Eucalyptusů. Doporučuje se tak do menších zahrad, jelikož je snadnější jeho údržba do menšího stromu. Roční přírůstky jsou kolem 1 až 1,5 m.

Konečná výška stromu, je kolem 10 m, v chudších půdách obvykle vyroste méně. Dá se dobře krotit řezem, kůra je v dospělosti převážně bílá, ve spodní části kmene má kůra světle hnědou, olivovou a žlutou barvu. Nové výhony větví jsou v bordové barvě. Při výsadbách po Evropě se osvědčila výsadba do chudších, převážně kamenitých půd, ve kterých roste překvapivě lépe, než v kvalitních půdách. Vyvarujte se jílovým půdám, ty debeuzevillei nemá rád vůbec.

 

Odolnost

Odolnost vůči mrazu je u dospělých stromů okolo -20°C, přičemž záleží na dalších faktorech, jako je délka mrazů, pokud slunce ohřeje kůru po mrazivé noci, obecně také do odolnosti promluví holomrazy, které žádný Eucalyptus nemá v lásce. Zejména první roky bychom měli volně vysazenou rostlinu před mrazem chránit alespoň nějakým jednoduchým zakrytím, případně obalit pouze spodní část kmene, aby měla případná omrzlá rostlina z čeho obrazit po tuhé zimě. Zimování provádíme zásadně až pár dní před ohlášenými mrazy a odzimujeme ihned, jakmile tuhé mrazy povolí! V hodně případech nadělá zimování víc škody než užitku, rostliny se zapaří, nebo se neprohřejí od slunce. 

 

Počáteční pěstování

Rostliny předpěstováváme do věku 2 let v nádobě, s dobře propustným a vzdušným substrátem. Za sezónu je potřeba rostlinu nejméně 2x přesadit. Osvědčil se nám způsob postupného přesazování do "o něco" větších nádob. Pakliže jsme rostlinu přesadili ihned do příliš velké nádoby, růst se zpomalil a při deštivém počasí hrozí reálně i uhnití kořenů. Ku příkladu se nám osvědčilo rostlinu přesadit z prodejního květináčku (400 ml) do 2 L růžáku (během dubna), první 2 týdny je potřeba opatrněji zalévat, při prolití obsahu květináče je nutné další zálivku provést až vyschne vrchní masa substrátu, který obklopuje původní kořenový bal. Pakliže bychom to nerespektovali a rostlinu příliš čast zelévali, spodní masa ještě nepřokořeného substrátu se po čase přehltí vodou a kořeny do ní nezakoření. Tento postup platí obecně pro všechny přesazované rostliny, u Eucalyptusů dvojnásob, kořeny přemočený substrát nemají rády. Pokud zajistíme tento postup, nic nebrání prokořenění a již na konci května, bude nádoba plně prokořeněna, není tak na co čekat a znovu přesadíme, tentokrát do 5 L nádoby se stejným počátečním postupem při zálivce. Bude to již snadnější, původní bal je již větší a potrvá déle než proschne, nemusíme se tak obávat, že by rostlina přechla příliš brzy. Další přesazení je vhodné udělat po 4-6 týdnech, tentokrát již do nádoby 15-20 L. To nám zajistí dostatečný prostor pro kořeny až do konce sezony a Eucalyptus již v tuto dobu bude růst velmi vysokým tempem, jelikož s každým přesazením dostanou kořeny novou dávku živin z čerstvého substrátu a pokud mají kořeny kam růst, velmi rychle přirůstá i nadzemní vegetační masa. Většina druhů, je schopna v prvním roce vyrůst ze 20 cm sazenice až 1,5-2 metry a kmínek u země má průměr jako palec na ruce dospělého muže.

 

První zimu takto mladé rostliny doporučujeme přezimovat mimo venkovní klima, rostlinu přenést před silnějším mrazem (až pod -5°C!) do skleníku, nebo nevytápěné garáže. Nedoporučujeme sklepy, nebo budovy, kde nemáte přehled o zimní teplotě! Bezpečná zimovací teplota je co nejnižší možná, nikoli co nejvyšší možná. Nejnižší možná je rozpětí teplot 0 až 8°C. U nižších teplot po dobu měsíce a déle mohou začít nahnívat větve u takto mladých rostlin. U vyšších rostlin hrozí, že se rostlina probudí,což může vést k úhynu celé rostliny.

Druhým rokem je tedy rostlina již připravena k trvalé výsadbě ven, což by mělo proběhnou od konce března do srpna. Není problém v letní výsadbě, jen je potřeba myslet na to, že rostlině potrvá několik týdnů, než dostatečně prokoření a během té doby může uschnout. Při výsadbě do země se přemočení bát nemusíme, voda se vsakuje rovnoměrně a rozprostře se do okolí, neusazuje se tak v půdě a nepřemáčí kořeny, jako v nádobě.

 

Naše pěstování

Debeuzevillei zkoušíme několit let, vysazovali jsme 2 rostliny. Jednu jsme nechránili vůbec, druhá měla přes mrazy -17°C přes sebe primitivní bednu, slepenou z 5 cm polystyrenu. Ta nezimovaná zimu na první pohled dobře přežila, ale později, ke konci jara postupně celá uhynula. Ta zimovaná byla bez jediného škrábnutí, které se neprojevilo žádným způsobem ani později. Právě tento pokus nám ukázal, jak je důležité mladé rostliny i těch nejodolnějších Eucalyptusů první roky aspoň nějak chránit. Jako další hlavní nepřítel se ukázal mrazivý vítr, které obzvláště mladší rostliny, snáší velmi špatně. Je to k neuvěření, že i tak malá a na první pohled zbytečná práce, dát na malou rostlinu, chatrnou, děravou roky starou bedýnku, je právě to, díky čemu ne jen přežila, ale byla bez následků zimy. U jiných citlivých rostlin, by to nestačilo, ale Eucalyptům stačí i tahle malá pozornost. Naše rostlina je vysazena ve spíše chudší směsy půd v umělém záhonu vykopaném v asfaltovém dvoře, je ve stejné půdě ve které jiné druhy Eucalyptů u nás vyrostli i 4 m za léto, ale debeuzevillei vyrostl pouze 120 cm.

 

Jedna z našich rostlin


DomůDomů