Tento rod má 3 druhy.

 

Rhopalostylis sapida


Je to endemit z Nového Zélandu. Je to nejjižněji rostoucí palma na světě. Dorůstá do 15 metrů a má 3 metry dlouhé a velmi vzpřípené listy, pokud roste zastíněna okolní vegetací, mohou být listy i delší. Dobrým poznávacím znakem je velmi výrazná boule mezi kmenem a začátkem starých i nových pochev listů. Díky oblasti, kde se vyskytuje, má raději chladnější průběh roku (výborně se hodí pro letnění v našich podmínkách a obzvláště pak v západní Evropě), jeho listy nemají rády vítr, ten dokáže listy uvést do "ocuchaného stylu". Je to relativně pomalu rostoucí palma, než palma vyroste z přízemní růžice lisů a začne tvořit kmen, trvá to i přes 10 let. Ideálně se tak hodí ke kontejnerovému pěstování a nemusíme se bát, že za pár let budeme mít s rozměry rostliny problém.

V jeho domovině běžně nemrzne, ale i přesto bylo pokusy zjištěno, že je schopný přežít pár stupňů pod nulou (max -3°C). Nicméně, náhlý pokles teplot dokáže palmě uškodit, a to dokonce i když je teplota stále nad nulou!

Na ostrovech Nového Zélandu je Rhopalostylis docela variabilní, na severním, jižním ostrově najdeme typyckou formu. Ale například na ostrovech Chatham mají Rhopalostylisy chlupanější listy a větší plody.

Jeden z druhů Rhopalostylis baueri se od Rhopalostylis sapidy liší tím, že prakticky nemá listový řapík. List se otevře lístky rovnou u kmenu. 

Za velkou zajímavost lze považovat, že se tomuto druhu palmy velmi dobře daří v jihozápadním cípu Velké Británie. V roce 1999 si místní pěstitel udělal pokus a zasadil do chladného a vlhkého Britského klimatu několik rostlin, které tam rostou do teď!


Jeho pěstování patří k těm jednoduším. Díky tomu, že to je chladnomilnější druh, tak naše období; jaro-léto-podzim, mu velmi vyhovuje. Rostlinu postavíme od dubna-května do září-října na osluněné stanoviště do závětří a zalíváme pouze tak, aby přes horké období nepřeschla. V zimě rostlinu ale musíme dát do chladnějších prostor (12-18°C), i přes to, že patří do tropických palem, tak potřebuje (díky původu) zimní odpočinek. Ideální zimoviště by mělo být velmi světlé. Přes zimu rostlinu zaléváme o něco méně něž přes sezónu, občasné vyschnutí substrátu přes vegetaní klid je u rostlin žádoucí. 

Tento druh má rád hluboké nádoby a humózní půdu smíchanou s pískem.

 

Ilustrační fota:

 


DomůDomů