Všeobecné informace o pěstování exotických rostlin


Za prvé je třeba si uvědomit, že jak již z názvu "exotické rostliny" vyplývá, jsou pro nás, pro naše poměry, tyto rostliny cizí. Proto od nich nemůžeme chtít nebo očekávat, aby rostly, přežívaly, kvetly nebo plodily jako v domovině. Nadruhou stranu, právě neobyčejnost a nestálost i nejistota při pěstování těchto rostlin je to, co nás také k těmto rostlinám přitahuje. Jistě znáte pocit, že chcete mít doma či na zahradě exotický "kousek", který jen tak někdo nemá, ačkoliv nevíte, jak se o něj přesně starat. Když však po letech příjdete na to, co rostlina potřebuje a kde jsou její meze, to je jeden z příjemných pocitů, které pěstování těchto rostlin přináší. Je to vlastní zkušenost. 

Zde Vám nabídneme souhrn rad a tipů z našich vlastních zkušeností a poznatků.


1. ZÁLIVKA


1.1. Zálivka rostlin v nádobách


Většinou se v návodech na pěstování pro drtivou většinu rostlin dočtete, že máte zalévat přiměřeně, ne tak, aby rostlina vyschla, ale ani nebyla přelita. Tohle je sice dobře míněná rada, avšak co to znamená v praxi? Zde záleží na dalších mnoha faktorech, jako je teplota, pohyb vzduchu a velmi důležitá je i velikost květináče. Jak v příliš malém, tak v příliš velkém květináči se špatně reguluje vlhkost, proto se při přesazování rostlin doporučuje přesazovat jen do o něco většího květináče. Například z průměru 14 cm do průměru 16 - 18 cm. Pokud totiž v květináči zůstane množství neprokořeněného substrátu, tak jsou kořeny náchylné k hnilobě z přelití. Příliš malý a prokořenělý květináč naopak velmi rychle vysychá a například při letnění na slunci, může rostlina uschnout už po pár dnech. Kupodivu zrovna palmy jsou na tohle poměrně náchylné, jakmile se třeba vějiřovitým palmám listy suchem sevřou do "harmoniky", nikdy se již nemusí narovnat a celá rostlina může uschnout. Na toto jsou náchylné zejména Washingtonie.


1.2. Zálivka rostlin ve volné půdě


Zde je již udržení ideální vlhkosti jednodušší, neboť ve volné půdě je většinou lepší rovnováha mezi suchem a vlhkem. Volná půda pochopitelně méně vysychá a naopak se méně promočuje, přebytečná voda má většinou kam odtéci, nedrží se v zapomenutých podmiskách či plastových květináčich s ucpanými drenážními dírkami, jako při pěstování v nádobách. Přes sušší období od jara do podzimu naše exotické rostliny pravidelně zaléváme, nejedná - li se o vyloženě pouštní druhy. Zajímavé je, že všechny stálezelené rostliny včetně palem(!) někdy vyžadují zálivku i v zimě. Na tohle téma jsem diskutovali s odborníkem v palmách a schodli jsme se, že skutečně se stává, že i v zimním období mrazuvzdorné palmy ve volné zemi usychají. Obzvláště pokud je nadzemní část rostliny vyhřívána topným kabelem a kořeny jsou ve zmrzlé zemi, nebo v absolutně suché zemi. Tohle především platí pro Trachycarpus fortunei.

 

 

2. TEPLOTA


Na naše poměry exotické rostliny, nemusí být vždy jen rostliny tropické nebo subtropické, mnoho zvláštních a u nás jen málo pěstovaných rostlin pochází i z mírného pásu. Například mnoho druhů ovocných dřevin, nebo okrasných rostlin. Z Ruska a Ukrajiny pochází nesčetné množství odrůd aktinidií (kiwi), zimolezů, ze severu USA zase například odrůdy asimin. I mnoho palem, juk a agaví pochází z rozhraní mezi subtropickým a mírným pásmem, některé dokonce přímo z mírného pásma. To znamená, že mnoho exotických rostlin je buď zcela, nebo částečně mrazuvzdorných v našich podmínkách. Teplota je faktor, který je velmi důležitý, ale nedají se jednotně popsat vhodné teplotní podmínky pro všechny rostliny.


2.1. Teplota pro vegetaci a růst 

Téměř všechny rostliny z mírného a subtropického pásma začínají vegetovat a růst při teplotě již nad 10°C. U tropických rostlin je "startovní" teplota na 18°C. Nejlépe se rostliny vyvíjejí v teplotě mezi 20 - 28°C. Při teplotě nad 33 - 35 °C se zastavuje růst rostlin. Existují samozřejmě vyjímky, například wasabi (Wassabia japonica) vyhovuje celoročně mezi 5 - 15°C a naopak Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) nebo rohovník (Ceratonia siliqua) vegetují ještě při teplotách nad 35°C.


2.2. Teplota pro vegetační klid

Vegetační klid vyžadují veškeré subtropické rostliny a rostliny z mírných pásem. Zde jsou opravdu markantní rozdíly mezi jednotlivými druhy rostlin. Rostliny řadíme opět dle podnebních pásem:

Tropické rostliny - ty nepotřebují žádný vegetační klid. Jelikož je ale v našich podmínkách v zimě velmi málo světla, tropickým rostlinám raději přes zimu zajistíme něco jako "úmělý spánek". Vhodné zimní teploty jsou mezi 16 - 20°C.

Subtropické rostliny - pro vegetační klid je zapotřebí teplota pod 10°C, optimum je mezi 2 - 10°C. Některé subtropické rostliny jsou opadavé (marhaník, fíkovník), takže tyto rostliny při těchto teplotách vůbec nepotřebují světlo a vodu jen minimálně.

Rostliny z mírného pásma - v našich podmínkách většinou neřešíme, neboť je máme ve volné půdě, kde je necháváme na pospas přírodě. Pokud ale nemáme možnost pěstovat rostliny na zahradě, ale pouze v květináčích, ideální klidová teplota pro rostliny z mírného pásma je okolo 5 až -5°C a prakticky není zapotřebí světla.


2.3. Chladová odolnost a mrazuvzdornost

Je opět široký pojem, který je u každé rostliny zcela odlišný. Opět se zde dají odolnosti rostlin rozdělit podle podnebních pásem. I podle toho, odkud naše rostlina pochází, zjistíme, kolik asi rostlina vůbec vydrží.

Většina tropických rostlin je schopna krátkodobě (několik hodin) přežít teplotu i lehce pod bodem mrazu. Pokud mrzne více než 24 hodin, bývá to pro tropické rostliny smrtelné. Jsou zde ale i vyjímky a to například na Karibských ostrovech se vyskytující druhy rodu Sabal, jež dokáží vzdorovat teplotám až k -10°C, které v Karibiku ani nemohou zažít.

Subtropické rostliny jsou na tom o mnoho lépe, protože v subtropech se mrazy vyskytují v zimě poměrně běžně. Dalo by se říci, že většina subtropických rostlin je schopna v dopělosti krátkodobě přežít až -10 i -15°C. Opět jsou zde i extrémní vyjímky, a to například Phoenix canariensis, který přežil -19°C, Washingtonia robusta, přeživší -22°C a podobně. Odolnost u palem je ale něco zcela jiného, než u ostatních rostlin. Ostatní rostliny i po mrazovém poškození mohou regenerovat a obrůstat, palmy mají tuto šanci mnohem nižší, protože mají jen jeden vzrůstný vrchol.

Mnoho subtropických rostlin pěstitelé pěstují u nás ve volné půdě, většinou je potřeba tyto rostliny zazimovat, protože ačkoliv mohou přežít i -15 nebo -20°C, nemohou tyto teploty tolerovat po dobu několika nocí.

Subtropické rostliny, pěstované venku, zimujeme podle jejich velikosti. Menší rostliny zimujeme pod suchým listím a plachtou proti navlhnutí, vyšším rostlinám je vhodné udělat polystyrenový uzavíratelný kryt, který může být vycpán suchým listím nebo jiným materiálem. Při oteplení nesmíme zapomenout kryt vyvětrat! Rostliny kryjeme až od doby, kdy to bude nevyhnutelně nutné, většinou se venku pěstují jen ty nejodolnější subtropické rostliny a to se kryty nejčastěji používají od prosince do února. Pokud pěstujeme velmi náchylné rostliny s odolností kolem -5°C (například choulostivější druhy palem) , kryt je často zapotřebí od konce října až do konce dubna a v zimě musí být jistě temperovaný na teploty okolo nuly. Na temperování postačí bežná žárovka, která musí být v kvalitní objímce, nebo topný kabel, který však NIKDY nenamotáváme přímo na rostlinu, mohl by ji popálit! Kryt v zimě také nevytápíme na více než několik stupňů nad nulou, samozřejmě ale dle požadavků jednotlivých druhů rostlin.



 

3. SVĚTLO


3.1. Definice rostlin podle světla

Světlo je faktor nejdůležitější. Zde už nejsou takové rozíly mezi rostlinami z jednotlivých podnebních pásem, i když jeden mezi nimi preci jen je a to je délka dne. V tropech je den teměř stejně dlouhý po celý rok. Proto mohou některé tropické rostliny v našich domech, bytech a sklenících trpět v zimě nedostatkem světla. Zde bychom mohli rozdělit rostliny podle požadavků světla na:

Podrostové, stínomilné - rostliny, které tvoří podrost v lesích a pralesích, jež jsou ideálními pokojovými rostlinami do tmavších bytů. Z nejznámnějších rostlin se mezi ně řadí například kávovník (Coffea arabica), některé druhy fíkovníků (Ficus), z nichž doma mnozí pěstují F. benjamina, nebo plazivý F. pumila, nebo podrostové palmy (rody Chamaedorea, za mlada Howea) V severní Americe tvoří podrosty v borových lesích Serenoa repens, Sabal minor a Rhapidophyllum hystrix. Poslední jmenované však dobře snáší i přímý sluneční úpal.

Dále jsou rostliny světlomilné - například solitérní - rostoucí o samotě, nebo vysokopatrové, jež tvoří v pralese nejvyšší stromové patro - nejvíce světla. Těchto světlomilných rostlin je mnohem více, než rostlin stínomilných. Mezi světlomilné rostliny patří většina palem a plodonosných rostlin, takže v našich domácích podmínkách těmto rostlinám světlo spíše chybí. 

 

3.2. Světelné požadavky

Rostlinám v interieru obecně dopřejme tolik světla, kolik je jen možné. Vyvarujme se jen stínomilným rostlinám na okenním parapetu, směřujícím na jih.

Při pěstování nádobových - přenosných rostlin, které od jara do podzimu letníme, musíme dát pozor na jaře, aby se listy, které si přes zimu odvykly na přímé sluneční záření, nebo narostly listy nové, neodolné, nespálily. Na týden je dobré dát rostliny nejprve do polostínu, například pod hustý strom. Postupně rostliny přemisťujeme na více slunečnější místo. Další možností je, vyhlédnout si zjara před vynesením rostlin v předpovědi počasí období, kdy má být zataženo až oblačno po dobu několika dní. Tato metoda je nejjednodušší, rostliny se nemusejí tahat z místa na místo a osobně se nám i celkem osvědčila.

 

3.3. Nedostatek světla

Při nedostatku světla se rostliny vytahují za světlem, tvoří velké, bledé listy a dlouhé řapíky, aby pojmuly co nejvíce světla a jsou o mnoho náchylnější na napadení škůdci nebo houbovými chorobami. Nedostatkem světla trpí více než polovina v interieru pěstovaných rostlin. Některý jedinec se s tím postupně vyrovná, ačkoliv bude nevzhledný, jiný zahyne. Pokud rostlina trpí nedostakem světla několik měsíců nebo jen pár let, poměrně snadno se s tím, po přenesení na světlejší místo, vyrovná. V žádném případě však nedáváme rostlinu, která byla několik let v tmavém pokoji na velmi světlé, nebo dokonce slunečné místo. Opět platí, že navykat se musí postupně.

 

4. HNOJENÍ a s tím související FYZIOLOGICKÁ POŠKOZENÍ

 

Veškeré rostliny, pěstované pod naším dozorem, obzvláště ty, které jsou v nádobách, je potřeba hnojit. Náročnost na živiny se druh od druhu liší, ale přesto platí několik obecných pravidel:

 

4.1. Hnojení rostlin v nádobách

Nejedná-li se o sukulenty a kaktusy, hnojíme rostliny v nádobách průměrně jednou za 14 až 30 dní v období vegetace (duben - říjen). Hnojiva by se měla v průběhu ročního období svým složením měnit - zjara hnojíme hnojivem s vyšším obsahem dusíku (N), v letních měsících přejdeme na hnojiva s vyšším obsahem fosforu (P) a zhruba od srpna již hnojíme s hnojivem s vyšším obsahem draslíku (K). Hnojíme rozpustnými hnojivy. Ale už při přesazování je vhodné vmíchat do substrátu pomalurozpustné hnojivo, které uvolňuje menší množství živin pod dobu několika měsíců. Přes zimní období nehnojíme.

 

4.2. Hnojení rostlin ve volné půdě 

Rostliny ve volné půdě nikdy nebudou tolik trpět na nedostatek živin, nejvhodnější je rostliny vysazovat do již úrodné zeminy s obsahem kompostu a písku, případně přisypat pomalurozpustné hnojivo. V období vegetace hnojíme exotické rostliny ve volné půdě s hnojivy s vyšším obsahem fosforu (P) a draslíku (K). Dusík se většinou ve větší míře přirozeně vyskytuje v půdě a jeho větší míra by byla spíše na škodu, protože by nám přes vegetační sezonu rostliny sice velmi rychle rostly, ale letorosty by nestihly do zimy vyzrát a mrazová odolnost rostliny by se tak snížila o několik stupňů Celsia.

 

4.3. Vliv chemických prvků na rostlinu a fyziologické poruchy vlivem jejich nedostatku

Dusík (N) - růst zelené hmoty.

- při nedostatku dusíku rostliny zastavují růst, tvoří bledé listy.

Fosfor (P) - násada květů a plodů.

- nedostatek fosforu způsobuje neplodnost rostlin, rostliny nekvetou.

Draslík (K) - vyzrávání pletiv, tvorba a transport uhlovodíků.

- bez draslíku špatně vyzrávají rostlinná pletiva, rostliny jsou náchylnější k chorobám a škůdcům. Dále draslík pomáhá vytvářet uhlovodíky a transportovat je rostlinou, bez této funkce rostlina může tvořit nekrotické skvrny.

Železo (Fe) - nezbytné při tvorbě chlorofylu.

- nedostatek železa se projevuje chlorozou, listy žloutnou a zelená zůstavá jen listová žilnatina.

Hořčík (Mg) - nezbytný při tvorbě chlorofylu.

- projevy nedostatku hořčíku jsou totožé, jako při nedostatku železa, rostliny trpí chlorozou.

Zinek (Zn) - katalyzuje chemické reakce .

- nedostatek může způsobovat malolistost.

Bór (B) - syntezuje bílkoviny v růstových vrcholech.

- nedostatek bóru může způsobovat, že rostlina roste zakrsle, nebo odumírají růstové vrcholy, pupeny.

 

Nedostatek minerálů doplňujeme vhodnými hnojivy s obsahem potřebného minerálu. Velký vliv má i pH substrátu, například při vysokém pH rostliny špatně přijímají železo, naopak při velmi nízkém pH může být problém s přijímáním dusíku, draslíku nebo fosforu.

 

 


 

 

 



DomůDomů